Ano, je to tak! Abyste mohli vytisknout fotografii formátu A3 / např. 40×30 cm / s dostatečným množstvím detailů, bude vám bohatě stačit fotografie s rozlišením kolem 4 až 5 Mpx. Rozdíly mezi kresbou a rozlišovací schopností kinofilmu a digitálního snímače se pak smazávají kolem 12 až 14 Mpx / např. Nikon D300, Nikon D700 /. Prakticky všechny současné digitály mají rozlišení od cca 16 Mpx výše / např. Nikon Df /, takže rozhodně nehrozí, že byste se potýkali s nedostatečným rozlišením.
To, na čem záleží, je velikost snímače; tedy jeho plochy, která snímá obraz. Čím je tato plocha větší, tím větší obvykle mohou být jednotlivé pixely a snímač zachytí více světla, což v praxi znamená lepší obrazovou kvalitu bez digitálního šumu. Tedy malý snímač s vysokým rozlišením nikdy nenabídne tak kvalitní výstup, jako větší snímač s menším rozlišením. Fyziku zkrátka obelstít nejde.
Rozhodovat se nakonec můžete nikoli mezi různým rozlišením, ale mezi různými velikostmi snímače. Nejmenší formát micro 4/3 využívaný Panasonicem a Olympusem má v praxi srovnatelnou obrazovou kvalitu jako o něco větší formát APS-C. O krok dál je pak plnoformátový snímač, který je standardem jak v profesionálních, tak i v pokročilých amatérských modelech.
Volbou plného formátu získáte samozřejmě lepší obrazovou kvalitu, větší prostor pro fotografování za zhoršených světelných podmínek a také možnost pracovat s malou hloubkou ostrosti a krémově rozostřeným pozadím. Daní za to jsou ale větší rozměry, vyšší hmotnost a pořizovací cena nejen u fotoaparátu, ale i u objektivů.
